Říjen 2009

Lásko voníš deštěm ♥

19. října 2009 v 16:44 | M. ★ |  Dear diary
_stalo sa ve'la vecí_niektoré ma mrzí_za niektoré som šťastná_niektoré naozaj ve'la boleli_niektoré ma naopak těší_niektoré si budem ve'lmi dlho pamätať_na niektoré chcem rýchlo zabudnúť_

Můj vysoce kvalitní úvod se může zdát trochu... Úplně normální. Chtěla bych vám to všechno vysvětlit, ale mám dojem, že si to všechno nemůžu objasnit sama v sobě. Opravdu se stalo hodně věcí. Hodně jich může za mou nepřítomnost. Ty, které mě mrzí? No... Upřímně. Každej člověk dělá chyby. A ikdyž se snažím sebevíc... Nevyhnu se tomu. Ty, za který jsem vděčná. Samozřejmě, že jsou to věci, co jdou přímo od srdce. Kamarádi, co mě nenechaj spadnou na dno, ba ani trochu klesnout. On, kterej se snaží být pořád semnou a dělá všechno proto abych byla šťastná. Ty věci, které boleli už tak příjemný nejsou. Ano opravdu narážím na tu prosklenou skříň u mě v pokoji, kterou nemám ráda a která na mě nešťastnou náhodou spadla (...). Samozřejmě jsem se snažila chránit si obličej, proto mám kurevsk* pořezanou ruku. Hlavní je, že skříň je KO a nesdílím sní již jednu "izbu". Věci, co mě těší. To, jak něco dopadlo nad moje očekávání. Dojelo to do svýho cíle a s výsledkem jsem maximálně spokojená. K tomu později. Všechno to krásný si budu pamatovat! A to na co chci rychle zapomenout? I takový věci se najdou. Ale teď teda ke konkrétním vyníkům mý nepřítomnosti. Poslední dva, možná tři týdny jsem se snažila vyrobit dárek k babiččíným narozkám. Jak už bývá zvykem nechala jsem všechno na poslední chvíli a ještě ve čtvrtek po škole nebylo hotovo. V pátek do půl jedný do rána jsem kreslila a kreslila a kreslila. Samozdřejmě jsme zrovna v pátek museli psát písu z dějáku a chemie. Naštěstí to dopadlo dobře (snad) a "obraz" se stihl zarámovat. Babička byla spokojená a celej páteční večer jsem byla chválena, jak já talentovaná jsem. Už jsem byla rozhodnutá, že se vykašlu na školu s talentovkama a půjdu na ekonomický lyceum. Jenomže teta mi zase nandala brouka do hlavy a nemůžu se zbavit toho strašnýho pocitu, že to ani nezkusím. Proto je tady zase ta otázka "co dál". Aaaa unavuje mě to. Celej výkend jsem v hlavě neřešila nic jinýho. Díky bohu jsem do nedělního rána dostala nějakou chřipku a po návštěvě v Uhřicích jsem se sladce prospala a nemusela řešit, už teď tak ohranou otázku. Dneska jsem teda nešla do školy a spala až do půl jedný odpoledne. Samozřejmě s nočníma přstávkama. Bohužel i mě v poslední době straší šílený sny. Ze soboty na neděli se mi zdálo, že do S., města o rozloze 14,59 km2 dojedou Jonas Brothers a představí se tu ve velké parádě. Ještě teď je mi z toho docela mdlo. Vůbec bych se nedivila, kdyby ta chřipka byla z toho.
Mimochodem, co říkáte na trapárnu ve stylu SuperStar? Koukala jsem na ty první kástingy, protože mě vždycky zaujme "hvězdná pěchota". Stalo se jednou, že mě zaujal někdo, kdo se dostal až do finále. Aaano Peťa Bende. Letos se na to nedívám skoro vůbec. Skoro. Nemůžu si pomoct, ale už od první chvíle, co jsem slyšela zpívat Šmajdu jsem si myslela, že Kurt zas ožil . A skladbou Wicked Game mě úplně dostal. Pro mě je on SuperStar. Z děvčat samozdřejmě Leona, ta byla včera úžasná...

Miluji fyziku! :D

7. října 2009 v 21:29 | M. ★ |  Dear diary
Nestíhám. Škola je svině a vůbec mi neumožňuje dělat to, co mě fakt baví. To jest blog. Sem tam se ozvu, ale bude to minimální. Pořád se připravuju na talentovky a šprtám se co nejvíc, kdyby to náhodou nevyšlo. Pak bych se dala na nějakej ten gympl. Zatím se teda mějte a hlavně mě nemažte. Vzpomínejte na mě v dobrým. Je to otázkou času, kdy si udělám prodlouženej weekend a ozvu se. Mimochodem, propadám z fyziky :D