Listopad 2009

Nekonečnej stav...

20. listopadu 2009 v 19:42 | M. ★ |  Dear diary
Připadám si jako velice naivní fracek. Mý pocity se v poslední době řešit nedaj. Každou chvílu jsem úplně jinej člověk. Jednou jsem šťastná úplně ze všeho a jindy mám chuť všechno rozkopat. Teď je to zase smíšený. Nemám náladu na extra dlouhej článek, ale ani nechci, aby tu nic zase nebylo. Musím říct, že středeční koncert jsme si perfektně užili. Ze Šmajdy jsem úplně udělaná, ale kdo není :D Asi půjdu příští rok do SuperStar! :D Vtip! Jinak včerejší a dnešní den jsem spíš prospala, sem tam si čtu, ale jako žádná sláva. Jenom ve škole je to tak luxusní. Smějem se jak zhulení a neřešíme nic. Ani to, že se ze svýma známkama asi nikam nedostanem. Ve slohu jsme psali podle vzoru strukturovanej životopis na známky. Psali jsme to na komplech ve dvojicích. Vůbec nás nesralo, že E. jde čtyřikrát na mateřskou, celkem jí to dělá 9 dětí, protože devítka je její oblíbený číslo. Úča se z nás zblázní. Teď poslouchám Girls Girls Girls a jsem úplně utahaná.


18.11.2009 ♥

18. listopadu 2009 v 21:09 | M. ★ |  Memories

Beggin, beggin uUuUuuu :D

Chodím, dýchám.. žiju :D Přežila jsem tisícovej nával v Olympii, kde byl mini koncert SuperStar. A jsem úplně šťastná, jelikož jsme stáli hned u podia a ze zadu, takže jsme krásně viděli, jak Šmajdíkovi padaj kalhoty. Potom jsme se fakt haluzově přecpali k nim a máme všecky podpisy... Ale hlavní je, že se Šmajda na mě usmál, dal mi podpis a nechal se vyfotit. Bohužel jsem teď unavená, takže fotky čekejte až jindy nebo taky nikdy... :D

Miro!

15. listopadu 2009 v 22:25 | M. ★ |  Dear diary
Opět zas jen ve zkratce...
Šmajda je někdo ♥ ani Chodúr se mu dneska nevyrovná ♥

Aaah!

15. listopadu 2009 v 17:55 | M. ★ |  Dear diary
Našla jsem si perfektní místečko, ale k tomu až jindy.

Jak jsem dneska šla do školy tak...

14. listopadu 2009 v 11:47 | M. ★ |  Dear diary
Takže tak. Včera jsem díky teplotě byla celkem pomatená. Nevím, jak a kdy se to stalo, ale zapla jsem si budík na 6:35. Ráno jsem s doměnkou, že už je pondělí vztala, šla do koupelny a až potom jsem si všimla, že je sobota a že mám vlastně angínu, takže bych do školy ani nešla a navíc ani kdyby bylo pondělí, tak máme ředitelský volno. Od tý doby jsem vzhůru a čtu Povídky Šimka a Grosmana. Jinak asi nevím, co napsat. Včera byl den, jako každej jinej. Od rána jsem seděla na icq a psala si s E. Až do půl jedenáctý večer. Těch plánů, co máme a to všechno. Protože ju prostě miluju ♥ Teď jsem našla novej skicák, takže jdu zase něco tvořit.

já ho prostě můžu ♥


Do čeho vlastně...? Nemám žádný problémy, nic se mi neděje, jediná chyba jsem já sama...

12. listopadu 2009 v 14:10 | M. ★ |  Dear diary
Bezdůvodný depresivní stávky. Vždycky si najdu důvod, i když není pravdivej. Jenom abych za svý nálady mohla někomu nadat. Vyřvat se. Vykřičet. Být nasraná na všechno. Bylo jenom otázkou času, kdy dojdu na to, že to všechno, je ve mě. Ale jsem pořád stejně sobecká a arogantní. A kdo říká, že ne, tak mě dostatečně nezná. Já sama vím nejlíp, jaká jsem a utěšování a litování fakt nic neřeší. Ne vždycky. Né teď. Nezájem. Život. Moje volba.
Včera jsem se s veškerým odporem přemluvila a vztala, abych byla 7:50 u školy. Jelikož mi moje "sestra" onemocněla, nabídl mi místo v autobusu Adámek. Metalista. Ale hned na začátku mi řek, že odchází do svýho světa, nasadil si sluchátka a až do Brna neřekl ani slovo. upřesňuju, že šlo o školní akci Do půl desátý jsme dostali volno. S holkama jsme se s přesností dostavili na exkurzi o minerálech. S Tomem jsme si našli takový místečko v prostorách muzea. Seděli jsme a drbali absurdní chování našeho fyzikáře. Toma znám už od plínek a je fajn, že jsem s ním chodila do školky a devět let na základku. Mám ho šíleně moc ráda. Z B. jsme se přemístili do V. na burzu škol. Pro mě už nemá žádnej smysl hledat něco novýho. Jsem už rozhodnutá. I když moje rozhodnutí nemění nic na tom, že Brněnská burza mě čeká a nemine. Po návratu jsem valila do zpěvu. Naštěstím jsem ho stihla. Dostala jsem hlavní roli do Vánočního muzikálu. Konkrétně hrajem dva, ale tento je mi bližší. O ten druhej ani nestojím.
Jenom konstatuju, že mám ptačí chřipku, jelikož mě bolí v krku od tý doby co jsme vylezli z KFC. Dneska mi ovšem potvrdila doktorka, že mám angínu, ale jsem si jistá, že mi lže :D



Guns N Roses - Knocking On Heaven's Door

10. listopadu 2009 v 18:42 | Máňa* |  Hudba
Srdcovka ♥ vyrůstala jsem na ní ♥

ATD...

10. listopadu 2009 v 17:55 | M. ★ |  Dear diary

Není to teď to nejlehčí, co prožívám, ale oproti včerejšku se mám už líp. Náladu mi zvedla povedená písemka z chemie. Není mi známo, co mě tíží. Je mi tak úzko. Ani popsat se to nedá. A já nevím, proč... Už ani nevím, co psát. Moje fantasmagorie je na nule. To, co čmárám štětcem už ani nedává smysl. Nic mi nejde. Sedím, bezdůvodně mi tečou slzy a poslouchám dojemný songy. Jak já bych zase někam vypadla... Daleko.
BTW: miluju to, co zpívá Šmajda ♥ on je prostě dokonalej!

Mad world!

9. listopadu 2009 v 17:42 | M. ★ |  Dear diary
All around me are familiar faces
Worn out places, worn out faces
Bright and early for their daily races
Going nowhere, going nowhere
And their tears are filling up their glasses
No expression, no expression
Hide my head i want to drown my sorrow
No tommorow, no tommorow

Moje pocity sou smíšený. Na jednu stranu se mám fakt fajn, ale na druhou bych všechno nejradši zapíchla!

Jednou začas...

5. listopadu 2009 v 18:04 | M. ★ |  Dear diary
Dneska se pokusím tento článek už po několikátý zveřejnit. Zkouším to každej den a nejenom jednou. Nevím, co se s blogem děje, ale fakt to nešlo. Teď se modlím, aby se to konečně povedlo. No nechám se překvapit a jak tak koukám, celej ten článek, co mám už víc jak týden napsanej přepíšu a jelikož se mi seká PC, bude to zřejmě na papír. Stejnak potřebuju zůhlednit svoje písmo... Je to poněkud dlouho, co jsem se zase neozvala, ale mám svoje důvody a i když to nebude nikdo číst, pokusím se je sepsat. Hlavním důvodem byla moje dokonale rozvinutá lenost. Sice pořád sedím na compu (...), ale face je prostě droga. O youtube a slintání u monitoru nad těma luxusníma zpěvákama ani nemluvím. To prostě zabere času nejvíc. Další z důvodů je škola. Každej řekne, že to mám pěkný, ale já chtěla být vždycky ve všem nejlepší, takže mi to nestačí. Teď v jendom kuse šprtám. A cíl? Urovnávám si to v hlavě, každopádně gympl Vyškov, gympl Brno na Křenové a jistota - zdravotnický lyceum ve Vyškově. Školu s talentovkama jsem vypustila, protože nervy na to nemám a myslím, že bych ani neudělala zkoušky. Ale chci prožít chvilku, kdy nebudu muset myslet na školu a na všechno kolem. Myšlenky mám teď jinde. Je to přesně jeden měsíc, jeden týden a jeden den, co jsme spolu ♥ Aaale teď k jednotlivým událostem. V sobotu 31.10. jsme jeli s D. do B. Prolezli jsme snad všechny obchody v Olympii a vyzkoušeli plesový šaty. Potom jsme šli do kina na This is it. Od soboty věřím tomu, že Michael byl normální člověk, kterej si na nic nehrál. A zbožňuju ho čím dál víc. V neděli začal můj nejoblíbenější měsíc v roce a sním se taky po třech letech zase viděla tetu s rodinou. Jsem šťastná, že je mám. No a v úterý byl rodičák. Podle známek jaksi propadám z fyziky, ale na papírek mi tříďas napsal 3 s vykřičníkem. :D Maminka se ještě tak blbě divila, jaktože nemám 5, když to mám v žákovský. On jí na to řek, že jsem chytrá a že mi 5 na čtvrtletí napsat nemůže :D Končit budu jak jinak, než SuperStar. Jó Šmajdá, Šmajdá, Šmajdá. Stairway to heaven je můj oblíbenej song a v podaní Mirka ♥ nádhera!