Prosinec 2009

Co teď? Co potom?

28. prosince 2009 v 14:13 | M. ★ |  Dear diary
Ničí mě to.. Zapoměla jsem mu vymazat historii v noťasu a čte si můj blog. Nemůžu tak. Nechci z toho blogu pryč, ale nic jinýho mi asi nezbývá.
Přála jsem si na blogu zůstat alespoň rok, ale vždycky se to nějak podělá.
Dám tomu čas.. Nějak to spravím. Musím.

Snad... někdy...

26. prosince 2009 v 22:07 | M. ★ |  Dear diary
Já to nechtěla podělat, ale nemůžu si pomoct. Pro sebe jsem si to nechat nemohla. Promiň zlato.
Šťastné a veselé. Kdyby byli. Nedopadlo to ani tak, jak jsem očekávala. Letos se emoce projevovali těžko. Rozbalování dárků bylo asi to nejtěžší. Kouzlit falešný úsměvy a říkat, že jsem to fakt nečekala. Trapné. Jako každej rok. Měla jsem v plánu napsat dlouhej článek, snad nejdelší, ale došla mi nálada. V poslední době pořád.
Stejnak pořád píšu jenom nesmysly.........

Chybí mi to všechno!

24. prosince 2009 v 0:56 | M. ★ |  Dear diary
Žádný tah není jen tak. Ani ten nejjednodušší.
V poslední době se v myšlenkách hodně vracím zpět. Jo, vzpomínky jsou to nejvzácnější, co máme a tak je třeba si je hýčkat a opatrovat je. Já si bohužel pamatuju jenom ty zlé, ale myslím na ty lidi v dobrým, i potom, co ve mě zanechali. Čas letí, lidé se mění. Když zapátrám v paměti, pamatuju si jednu malou holku. Byla asi o dva roky mladší. Jako malé jsme si spolu hrávali, měla jsem slabost pro mladší děcka. Vždycky její oči zářili štěstím a mě to nehorázně těšilo. Tý doby byla mou nejlepší kámoškou. Teď ji potkávám jenom zřídka, ani nezdraví. Obarvila se na blond, i když jí blondýny připadali namyšlený. Ona se jednou z nich stala. I já se změnila a možná si totéž myslí ona o mě. Nemám odvahu teď zazvonit u jejich dveří jako dřív. Často chodím kolem toho domu, kde jsem spávala, kde jsem si hrála a kde jsem byla šťastná. Však neudělám ani krok, ani gesto. Ale doufám, že nejsem tak slabá, jak se teď cítím. Pořád ji mám ráda, opravdu i přes to, jak to všechno dopadlo.
V posledních dnech strašně přemýšlím, neboť moje činy zanechávají hrubé následky. Musím se nad vším zamyslet, všechno rozebrat a pocítit tu vinu. Mrzí mě to. Mrzí mě i to, že vás tím mučím. Vlastně ani nevím, proč to píšu. Vím, že se ze mě stává nepřijemná uzavřená a stále snící skoro patnáctiletá holka.
Dochází mi, jak jsem nezodpovědná. Taková jsem už pořád. Rozbít keramickou žehličkou spolužákovi hlavu?? Jak jsem mohla, copak mě nenapadlo za co mě pak budou mít? Pravda, udělala jsem si tím ve školce docela respekt, ale ne nadlouho. Ta doba byla úžasná, nenavrátitelná. Už nikdy nezažiju to, co dřív s těma prckama ve školce. Ráda na ty léta vpomínám. Měla jsem hnědý dlouhý vlasy až po zadek. Byla jsem jako princezna. Vyrostla jsem z toho. E. zase pěstovala mikádo a T. blonďatý lokny. Byli jsem krásní a asi já jediná se z toho dostala. Je to nádhera, když někoho znáte skoro 12 let a máte je pořád po boku. Oni umí utěšit, pomoct a i když mi nejednou oba mírně ublížili, nevzdám se jich. Taky vzpomínám, jak k nám ve třetí třídě došli děcka z dědiny. Sympatická K., která je pro mě nemálo důležitá. Bez ní bych byla nic. Doslova. Roztomilá D., nevyzpytatelná osoba. I ona ve mě zanechala né moc pozitivní zážitky, ale nepopsatelně by mi chyběla, kdyby se to nevyřešilo. No a nakonec se k nám přidali M. S ním je to dlouhá historie. On je jako neohraná písnička, prostě ta písnička, kterou můžete poslouchat pořád dokola. Můj bráška. Víc než to.
Ani nevím, proč to řeším. Jenom chci, aby věděli, že jsem tu pro ně a i pro kohokoliv jinýho.
Nesnáším Vánoce, ale přesto...

Šťastné a veselé, aspoň vám :)
Mám vás ráda a asi bych to bez vás nebyla já.
Vďaka :-* Máňa

Ach, tak tak...

20. prosince 2009 v 19:18 | M. ★ |  Dear diary
I já dnes ráno zjistila, že bych nepoznala to, co jsem nakreslila. Stejnak vám to ale ani neprozradím. Takže jdu pokračovat v nějakém tom čmárání a fandit Šmajdíkovi.  Musí vyhrát, i když jeho vlasy by pak černé být nemuseli.  Odpoledne, když jsme jeli z babiččiných narozenin, jsme se s bráchem fakt nasmáli. Celou cestu jsme pouštěli Joan Jett a na celý auto vyřvávali I Love Rock and Roll. Teď se po dlouhý době dívám na Sweeneyho Todda a umírám únavou.
Ráno jsem seděla u nás v knihkupectví a četla si knížky o malování. O kreslení tam nic nebylo. Když jsem se poučila o nějakých věcech ohledně malování, šla jsem do papírnictví, že si koupím nějaké barvičky. Nic pořádnýho tam neměli, ani ty pitomý aquarely. Do Brna se už do Vánoce nedostanu. Ve Vaňkovce i v Olympii pořádné papírnictví není a na Svoboďáku jsem taky žádný nenašla. Hlavně, že je tam mega obchod s converskam!

Takovej ten divnej pocit...

18. prosince 2009 v 19:26 | M. ★ |  Dear diary
Už s chmurným mírem vchází chmurný den
a samo slunce těžkou hlavu skrývá.
Jen zprostit toho, kdo je nevinnen
a trestat provinilé ještě zbývá.
Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova.

Nezbavím se toho. Ale začnu od začátku. Teda od úterka. Ráno jsme měli zvukovku, dopadla celkem úspěšně. Odpoledne jsem se šrotila do fyziky. Uměla jsem celej sešit nazpaměť, ale samozdřejmě ten idiot nám řekl, že v písemce budou jenom věci ze sešitu a nebylo tam nic takového. Jenom nějaké logické otázky typu: rozpustí se olověná koule v zinkovém hrnku?? :D Ne, já prostě tu jedničku z fyziky mít nebudu. Ve středu po tý písemce jsme měli generálku. Při první zkoušce I. omdlela, takže takové pozdvižení. Druhá zkouška byla ještě horší, i když se nám povedla, ale prostě se na nás byla podívat naše třída a ,,dirigent" nás furt rozptyloval jeho kecama. Odpoledne jsem měla v plánu, že ve tři si půjdu udělat vlasy, ale usnula jsem a brácha mě o půl čtvrtý tahal z postele, takže jsem měla jenom půl hodiny na to, abych si pohrála s kulmou, kterou dostanu až na vánoce. Ve čtyři se stavila Karolína a šli jsme do školy. V pět to vypuklo. Začal se plnit sál a i náš strach. Vystoupení prvního stupně uteklo strašně rychle a šli jsme na řadu my. Povedlo se. Podle všeho. Nebudu asi více komentovat, byla jsem trochu mimo, takže si toho moc nepamatuju. Ve čtvrtek ráno jsme zase hráli. Naposled. Pro celou školu. Strašné. Potom jsme se šli normálně učit. Když jsme šli ale na třetí hodinu do občanky, ležela jedna holka na chodbě a přes všechnu snahu jsme ji nemohli probudit. Museli jsme jít pro zdravotnici a ta ji ještě 10 minut na chodbě oživovala. Měla nějakej záchvat. Nevím, semnou to nějak značně nehnulo, přece jenom už jsem takových věcí zažila víc a i když si myslím, že E. taky, celou občanku ani nepromluvila a byla celá ztuhlá. Do ní bych to neřekla. Potom jsme pátou hodinu měli anglinu. Učitelka nám aktivně udělala vánoční program. Pustila na youtubku Wham - Last Christmas a celou hodinu jsme psali text. Bože. Pak jsem se vykašlala na poledku a šla domů pěkně do teplíčka. Zase jsem usnula, takže jsem dva dny bez malování a bez kreslení, ale dneska to možná napravím, i když se mi nechce. Dneska ráno jsme měli ve škole derby proti béčku. Projeli jsme to na celé čáře, ale pořád máme stejnou pověst, že áčko je prostě nejchytřejší třída na škole a vůbec nás neštve, že béčkaři se po nás vozí. Jsoou to vypatlanci . Myslím, že jsou vypatlanci jako celek, konkrétně některý osoby tam mám šíleně moc ráda. Potom následovalo divadlo na faře. Šli jsme tam s doměnkou, že se jdem znova podívat, jak se narodil Ježich, ale tentokrát to bylo perfektní. Nevím jak se jmenovalo, víceméně jedna role odpovídala zrovna jednomu klukovi z béčka. Nemá cenu o něm psát, to musíte zažít. Tak jako se Liberecká Zoo chlubí, že jako jediná má bílý tygry, tak se naše škola chlubí Luďkem. Takové zvíře nikde jinde nemaj. Díky divadlu jsme se vyhli Haně Montaně. No ještě jsem si vzpoměla, jak jedna učitelka oznamovala sedmákům, že se jde na Hanu Fontánu. Celá třídy ji nechala v tom, že je to Fontána a tak se pěkně strapnila. Teď ležím u noťasu, žeru toffifee a dívam se na Fantoma opery. Už podruhé. Taky jsem dostala krásnej dárek. Bráchanec mi donesl jeho temperky, co používal na základce. Kupodivu chybí jen běloba. Mimochodem Zdenek už na základku nechodí minimálně 4 roky. Večer se společně budem dívat na Dobu ledovou a užívat si vánočních prázdnin.
Tak a teď se konečně dostávám k tomu, co jsem ze všeho nejvíc chtěla napsat. Moje pocity jsou opět smíšené. Nemám páru, co v tom hraje hlavní roli. Asi ze všeho nejvíc mě mrzí škola, moje výsledky, ale přece jenom to není důvod k tomu abych se zas trápila. Asi nemám na víc. Nechtěla jsem se přiznat, ale bez malování nejsem dva dny proto, že není čas, ale hlavně proto, že mě zas opoustila fantazie. To je pro mě to nejhorší. Už mě nebaví ležet v duchnách a dívat se filmy. Už ani ten Fantom opery mě nebaví.
BTW: ten design. No raději bez komentáře. Udělám novej, slibuju.
Vaše věčně zdrcená Máňa x*

Je prima mít prima matku! :D

14. prosince 2009 v 19:39 | M. ★ |  Dear diary
Až do teď jsem vohrnovala nos nad Jonas Brothers, ale co se po nemoci vrátila Katka, změnila se celá školní atmosféra a na Kátinu počest, když chyběla, jsme já a moje druhý já poslouchali Jonase, aby se nám krátila chvíle. Víte dneska mě matka nazvala paranoidní a tak si objasňuju, co to přesně znamená. Fakt díky mami :D

V obecném povědomí je paranoia doprovázena
  • pocitem, že člověk vládne zvláštními silami a plní důležitý úkol,
  • přesvědčením o pronásledování mimozemšťany, tajnými službami nebo démony,
  • konspiračními teoriemi a představou, že svět je řízen temnými silami v pozadí,
  • pocitem ovládání mozku z vnějšku,
  • pocitem, že je člověk postavou v právě přečteném románu. (výstižné :D)
Ale od toho pryč. V sobotu, jak už jsem se zmiňovala, bylo to naše vystoupení. Loni to mělo
hloubku, přece jenom tolik lidí. Ale letos to nestálo za nic. Všechno to bylo divný. Pomatený. Já byla pomatená. To, co se stalo. No vlastně nic. Ale přežili jsme to a úspěch byl docela dobrej i když ani jedna z nás to tak necítila. Teda já stoprocentně ne. Ani jsem nečekala, že na mě bude čekat máti s babičkou. V pět hodin jsem měla být na bráchancových dvacetinách, ale necítila jsem se na to, takže jsem se hned po tom vystoupení se špatným pocitem rozplácla na postel a spala. Ke Zdenkovi jsem dorazila až kolem půl sedmý a to unavená a celá zničená. Když jsem se viděla v zrcadle, domnívala jsem, podle svých pocítů, že už jsem nejspíš mrtvá. Hned, jak se na stůl postavil Pushkin, ožila jsem. Už první panák mi nesed, takže jsem celej večer zůstala na Kofole. Nevim, kdy jsem došla dom každopádně mě to vůbec neštve. Ráno mě matka vzbudila s křikem. Příjemné. Musela jsem uklízet a pomoct s obědem. Po obědě mi otec poručil, ať mu pomůžu vytahat cosi na půdu. Vážně jsem z toho byla nadšená. Byla to skelná vata, otec ji dával na půdu, aby mi z pokoje neutíkalo vrchem teplo. No geniální. Všechno mě kouše ještě teď. Potom jsem se jenom válela. už jsem byla nachystaná, že se zase vrhnu na malování. Ono už vypadalo, že vážně začnu, ale nakonec mě únava zkolila, takže jsem zase ležela a žrala mandarinky. Dneska to bylo ve škole strašné. Ty dvě hodiny těláku po sobě. Úplná zabíječka, i když jsme seděli v posilce na rotopedech a drbali. Myslím, že pátou hodinu jsme měli zkoušku na tu středu. Těšim se na to šíleně moc i přes to, že jsem se dneska viděla v žluté čepici s tykadlama .Odpoledne jsem seděla dvě hodiny u tety a psala sestřenici slohovku. Baví mě to. Obvzlášť, když za to L. dostává jedničky :D Teď nevim, co budu dělat. Asi se podívám na SuperStar, jak vypadne Stará, pak vykoupu psa a ulehnu do postele. Mimochodem Šmajdík byl včera úžasnej. Jako vždy.
BTW: viděli jste v pátek Muži v černém 2?? Já to viděla už dřív, ale nějak jsem zapoměla, že je tam i MJ. Šíleně jsem se u toho smála:D prej:
Michael: Džej a dostanu konečně tu práci??
Džej: už sem ti to říkal, mimozemšťany neberem :D
Noo a jak tak vzpomínám, zítra ráno máme zvukovku, potom šprtáro a odpoledne budu mít možná volno, takže je možný, že se ozvu, ale to už budu nervozní a budu mít sevřenej žaludek a kdo ví, co ještě :D Joo a málem bych zapoměla. Psala jsem do to tý ájiny o Johnny Deppovi, ale nevim, jestli mě s tím učitelka nepošle do háje, jelikož tam projevuju hodně svý emoce. A tentokrát je to kurevsky emocionální referát, i když by neměl bejt :D

Sakra!

12. prosince 2009 v 11:13 | M. ★ |  Dear diary
Za necelý čtyři hodiny budem stát v sále a zpívat ten vánoční muzikál. O půl jedný mám bejt ve škole. Mám mokrý vlasy, nevim co s něma. Nemám páru, co si obleču. Boty asi ani nemám. Nic se mi nechce. Takže teď se du asi chystat a pak se ještě ozvu.

Jeaah!

9. prosince 2009 v 20:29 | M. ★ |  Dear diary
Nálada bez komentáře. Všechno jde do kopru. Ale chci abych měla za poslední dobu aspoň jednou trochu pozitivně naladěnej článek. Ok. Nebudu se vracet k těm problémům. Je jich dost. Školou počínaje. Ta matika. Ta fyzika. No teď bych měla napsat referát do volby povolání. Nevim o čem. Do informatiky jsem se rozhodla, že budu psát about Nikky Sixx a Mötley Crüe. Pro mě teď takové nejbližší. Otázkou je, koho mám vymyslet do angličtiny. Je to člověk, žíjící v anglicky mluvící zemi. Takže se rozhoduju: Johnny Depp x Fredy Mercury x Jim Morrison x Kurt Cobain. Nejsem si jistá tím Fredym, přece jenom on se nenarodil v anglicky mluvící zemi. Takže raďte. Ikdyž máme říct o tom učitelce už zítra, tak nevim no.

AaaaAaa, všechno se nám otevírá!

7. prosince 2009 v 19:42 | M. ★ |  Dear diary
...žiju si svůj dickopříběh, jéééjejejeh.. Kecám!
Miluju Šmajdu ♥ obrazně řečeno. Včera byl luxusní, ostatně jako vždy.
Ráno jsem se probudila 6:27, nějak jsem si v tom udělala guláš a řekla si, že si ještě hoďku pospím. 6:35 mi zazvonil budík, takže moje nadšení padlo na bod mrazu. Ve škole to bylo strašný. Pořád jsem unavená a nic se mi nechce. Učím se teď do dějáku a opakuju matiku. No a učitelka si nevšimla, že mám mít mluvko, tak mi ho zadala až na příští tejden na pátek. To jdem se školou do kina na Hanu Montanu, takže žádné mluvko letos. Wooohou
No a potřebuju radu. Do informatiky máme udělat nějakej projekt a máme volné téme. Nevím, nemůžu si vybrat, takže čekám nápady...

I já, já jsem táž...

6. prosince 2009 v 20:47 | M. ★ |  Dear diary
Pětice songů na tento week:
1. Mötley Crüe - Wild Side
2. In Flames - Cloud Connected
3. The Doors - Light My Fire
4. Nirvana- Something In The Way
5. Seether - Fake It
Nevim proč jsem tam nezařadila Guns a My Chem, když je poslouchám nejvíc. Asi si nevyberu od nich tu nejlepší.
Something In The Way, mmmm, Something In The Way, yeah mmmm
Zvláštní to nálada. Dívám se, jak brácha hraje GTA San Andreas. Napsal si cheat a teď lítá se sanitkou v oblacích. Divný. Nereálný. Ovšem, jako všechno tady. Sakra Something In The Way. Když to poslouchám, svádí mě to psát blbý články. Články o ničem. Tak se teda ale omlouvám, protože ten song můžu poslouchat stejně tak, jako Light My Fire od Doors. Pořád dokola. Hodně mě mrzí to, jaká jsem, ale už se nezměním. Mám doslova odpor ke všem činostem. Celej týden si slibuju, že se dneska naučím. Neumím nic. Ani mluvko. Doprdele to mluvko. Ale kašlu na to. Fotky, no jo fotky. Slibuju, že přidám ty fotky z autogramiády. A zase nic, ale do Vánoc to udělám. Přísahám. Pokud tenhle tejden přežiju. Doufám. V pátek jedu ještě s bratránkem do Brna dokoupit dárky na Vánoce, i když můj rozpočet... No škoda mluvit.

Come on baby, light my fire ♥

5. prosince 2009 v 23:59 | M. ★ |  Dear diary
A tak celý dny, co sedím u okna, čumím na opadaný stromy tam venku a piju nechutnej čaj, protože jsem líná si jít pro cukr, přemýšlím nad svým jménem. Já vím, nesmysl. Ale mě to baví. Baví mě vymýšlet kokotiny. Nelíbí se mi moje jméno. Monika. Nuda. Chtěla bych se jmenovat jinak. Zvláštně. Zastarale. Kdybych byla kluk jmenovala bych se Ladislav. Po otcovi. Podle ,,kmotry" jsem měla být Slavoj nebo Ilja. (Děsně se jí líbí ruský jména). Kdybych měla jméno od ní, jako holčičí. To by byla paráda. Asi bych se chtěla jmenovat Karla. Nebo Stanislava. Co já vím. A co to vůbec řeším. Neřešte mě. Jak už jsem se zmínila, celej den jsem někde rozpláclá a děsím se nad svým jménem a programem na příští tejden. Musím dohnat všechno ve škole. Pak v sobotu ten blbej muzikál na zámku. No sakra mohla bych se konečně naučit text. A další středu ten novej muzikál. Nebudu se učit nic. Prostě se budu jenom strašně těšit na Silvestra a kašlat na to. Ono to rychle uteče. Možná. Snad. Zítra brzo vztávám. Jedem k babce. Zase. Pak se vrátím a budu psát mluvko a budu celá žhavá, že se zase ztrapním. Zase. A jak teď myslím na Uhřice, otec tam pojede v sobotu dělat babce satelit a pálit slivku (nebudu vyjadřovat svoje emoce), takže nebude moct na ten zámek.Teď pudu nejspíš spát, ale před tím si dám hodinu výčitků a v noci vymyslím něakej design, kterej nikdy zase nezreálním. Jako vždy.
Miluje někdo Jima tak, jako já?? asi ne


Jelikož se mi nic nechce...

4. prosince 2009 v 14:06 | M. ★ |  Dear diary
Čekám, než se mi načte New Moon. Vykrmuju se Figarem. Vybírám si kalhoty. Poslouchám Decode. Na hlavě mám stejnou čepici, jako Hayley. Miluju ji. A tak dál...
Tento týden mi nic novýho nepřines. V pátek večer jsem si přes veškerý překážky zapojila taťkův noťas. Celej ho má zaheslovanej, takže to nebylo zrovna to nejlehčí. Nejhorší na tom asi bylo, že net tam jel ještě pomaleji, než na mém PC. Takže jsem se do sobotního ráda dívala na Piráty z Karibiku, mám pocit, že na trojku. Protože Deppa miluju. V sobotu jsem cítila, že na mě něco leze, taky že jo. Večer byly ve S. zase slavnosti k výročí Bitvy tří císařů. Jako malá jsem na město chodila s našema. Poslední dva roky je to jinak. Neprožíváme to tak. S holkama, samozdřejmě i s klukama na město sice chodíme, ale vyprdnem se u stánku se svařákem nebo tak něco a to je asi všechno. Po ohňostroji jdem na Boncek. Letos to bylo jiný jenom proto, že jsem spala u kámošky. To na tom večeru bylo asi nejlepší. My víme. Neděli jsem celou prospala, proležela. Sem tam jsem seděla u noťasu a koukala na Piráty z Karibiku 2. Vlastně nemá cenu popisovat tento tejden, jelikož to bylo úplně to samý. Nechodím do školy, jenom se válím a dívám se na filmy s Johnnym Deppem. A proč ne.