Leden 2010

Jo, aha!

29. ledna 2010 v 12:27 | M. ★ |  Dear diary
Uff. Dopadlo to dobře. Sice né nejlíp, ale přežiju to. Tak fajn, dvě dvojky jinak samý. Joo hold zasraná matika a děják. Ale tak neva. Otec dojede až večer a myslím, že bude docela překvapenej i když už to nějak tuší. No neva.
Ale tak jinak. Ráno jsem brzo vstala a šla s matkou na nákupy. Nuda. Ovšem. Teď sedím u komplu a plánuju s D. dnešní akci. Zítra ráno nejspíš pojedu s M. vlakem do N., odtamtud pěcha do U., pak pěcha z U. do N. a pak z N. pěcha do U. Možná, pokud pojede bus, tak si jednu cestu ušetřím. Zpátky pojedu až v neděli s našema. Šíleně se těším, protože jedu za lidma s kterejma si jenom píšu a konečně je poznám osobně. Myslím, že tam jsou všichni fajn. Mrzí mě, že jsem ztratila lásku k U. Přišla jsem tím o mnoho. Ale zítra se to změní.
Jinak už nevím, co napsat. Tak se zatím mějte. Zase se někdy ozvu..


Omlouvám se, že moje články v poslední době stojej za hovno.
Není nálada na dlouhý a duchaplný články o něčem.
Jinak ještě jednou a sice opožděně přeju Carol všechno nejlepší <3
Čaute.

Čím dál větší DEFO!

27. ledna 2010 v 13:06 | M. ★ |  Dear diary
Nehorázně se bojím zítřka. A jestli se to posere, asi tady končím. Né na blogu, ale na tomto světě. Jestli budu mít troju z matiky, otec mě zastřelí hned mezi dveřma. Modlím se, aby to tak nedopadlo. Hold je to všechno moje vina. Mám na víc.
Chtěla bych nějak začít, ale nejde to. Ale tak. Měla jsem toho teď hodně. Učení, webovky, seminárka. Všechno jsem zvládla. Až na matiku a na děják, přitom to jsou dva z mých nejoblíbenějších předmětů. No co se dá dělat. Třeba to přežiju. Ale to asi stačí, nemůžu tu dlouho sedět. Včera jsem byla na brusláku a mám fialová kolena a zadek, takže pochopitelně mi to tady moc nejde.
Víte, zase se cítím fajn. I když mi došla úplně fantazie, mám teplotu a každou chvíli mi pukne hlava.
Takže jestli zítra to výzo dopadne dobře a nebo i když nedopadne a já to všechno přežiju, vrátím se semka a zase hezky budu pokračovat. Teď se du dívat na This Is It. Mějte se <3

No, co?

22. ledna 2010 v 22:21 | M. ★ |  Dear diary
Měla jsem v plánu napsat dloouhej článek, ale není na to čas a ani nálada. Totálně jsem dneska posrala matiku, takže mám zákaz na pc. Jsem tu potají a čekám, že každou chvíli dojde otec.
Hlavně jsem chtěla napsat z jednoho důvodu.
R.I.P. Heath Ledger
R.I.P. love <3
Nesmírně tady chybí. No co. Dva roky jsou dva roky. Zase mě dneska přepad obvyklej smutek, ale chápu to.
Včera byla premiéra Imaginarium dr. Parnasse. Ještě jsem to neviděla, ale chystám se na to. Vidět ho znova a Deppa taky.
Noo budu končit. Sice mi to tady chybí, ale nic se nedá dělat.
Tak čaute a já se brzo vrátím <33

Leden, co se dalo čekat!

12. ledna 2010 v 19:28 | M. ★ |  Dear diary
Nevím, čím začít. Pokáždý, hned, co dojdu ze školy se zavírám do pokoje a učím se. Mám toho teď strašně moc. Všude mám nerozhodnou známku a navíc musím dělat ještě webovky do infoše a seminárku do rodinky. Nestíhám a proto budu ráda, když vy to budete tolerovat a nesmažete si mě z SB. Budu dělat všechno proto, aby to dopadlo dobře a abych se mohla co nevidět zase vrátit blogařit. Takže na dobu neurčitou, ahoj
<3 Máňa

Yeah... I'm superman!

10. ledna 2010 v 19:37 | M. ★ |  Dear diary
It wasn't bad idea, but the adrenaline rush xD
Yeah. I'm not okay. I'm very very crazy. I know. xD
Nobody, just me. Just I jumping out of bed with a full glass of milk in hand.
Interesting result.
xD

Nezešílela jsem. Ne. Fakt ne. Omlouvám se, že vás trápím svejma dojemnýma zážitkama, ale nad některýma se stojí zastavit.
Dneska jsem byla s bráchem u babičky, seděli jsme v kuchyni a prali se o poslední kousky cukroví. Džordžín je bohužel velice zákeřný a o úplně poslední perník ve tvaru prasátka se začal bít docela brutálně. Moudřejší ustoupí, ano. Zase jsem to musela bejt já, protože jak se ví, Džordžo je mazel rodiny. A když ho nemůžu napadnou fyzicky, dělám to jinak. Řekla jsem mu, že ten perník stejnak vypadal jako on. Jsem silnější než bratr, ale v ten moment jsem to nečekala. Myslela jsem, že ho otec zastaví. Skočil na mě a začal mě tahat za vlasy. Křičela jsem a úplně se mi hrnuly slzy do očí, on se jen smál. Nakonec jsem ho ze sebe servala a babička mi jako bolestný naložila celej talíř cukroví, který měla v rezervě. Hold moudřejší ví, kdy má ustoupit.
Nějak jsem si uvědomila, že bych měla začít něco dělat. Jde mi teď hodně o známky, ale jako by se nechumelilo. Na Vánoce jsem dostala nový věci na patlání. Ani jednou jsem nic nenamalovala. Taky mě Ježíšek obdařil novou kytarou, ale nejde mi naladit a jak už je známo, pokud se mi to jednou nepodařilo, znova to zkoušet nebudu. Počkám si na ladičku. Prostě celý dny sedím u complu, nesmyslně a bezúčelově hledím na Face, hodiny se prohrabávám profilama na VF. Samý emo, pche. Sice mě to baví, ale jakýho výsledku dosáhnu?? bla bla bla.. jsem nemožná!
Hodně jsem se změnila. Zase mi vadí každá blbost. Přestala jsem jíst hodně věcí a člověk už se mi s ničím nezavděčí. Už nejím ten hněděj nebo bílej hnus, kterýmu milovníci říkaj čokoláda. MC a ani KFC už mi nevoní. V poslední době snídám trojúhelník taveňáku, bez ničeho. K večeři mlíko, který si dokonce musím našlehat, aby mělo lepší chuť. Musím ho pít, jinak neusnu a mám hnusný sny. Nejím, tloustnu. Těším se zítra na fotbal. Zpofidernovatěla jsem. Ale zvykám si a okolí bude muset taky.

Jméném celé posádky :D

8. ledna 2010 v 23:44 | M. ★ |  Dear diary
Přemejšlim, proč jsem tu ani nebyla. Skoro každej den sedím na komplu a dívám se na svůj blog a na přáteláky, ale nejsem schopna napsat článek. Když ono mě to ani nebaví. Nevím, co psát. Svoje pocity už najevo dávat nebudu. Každej to pak pochopí jinak a já sem za totálního debila.
Už se těším, až skončí tahle dojemně pitomý období..
Pořád hledám na VF, DA a na googlu fotky. Potřebuju se něak nechat ostříhat a obarvit. Asi jsem šílená, ale jdu do Hayley. Až mě uvidí otec, tak mě s největší pravděpodobností zabije. Miluju, když dojede z práce a pořád řve. Taková příjemná domácí atmosféra.
Dneska jsem se po škole stavila k němu :-* Šli jsme do videopučky pro něakou komedii a Kruh 2. Pučili jsme Epic movie. Kokotina, ale on se smál pořád. Nejvíc cool hláška byla ale až na konci :D Prej ,,happy end.......... apríl" :D Následně jsme si pustili Kruh 2. Síla. Ležela jsem pod duchnou a jenom se ho ptala, co se tam děje. Děsně se mi smál mezitím, co já si ucpávala uši a mačkala se v mokrých kalhotech. Potom jsme šli ven a ten idiot si nasadil kapucu a vyjel na mě. Lekla jsem se a uklouzla po mokrý podlaze. Po cestě k nám jsme kopali lidem sníh na zametený chodníky. Nemožná prdel. Skákali jsme do těch velkých kop sněhu a nemohli vylízt. Až jsme byli promrzlí na kost, tak jsme skončili na Bonu a hráli s borcema stolní fotbálek. No prostě zase jednou precizně prožitej den. Do desíti jsem odhrabávala sníh před barákem a v zahradě. Protože mě to baví. Miluju sníh. A ráno zase povalim.
Aaa nedávno mamka přebírala svoje parfémy, protože jich má šíleně moc. Jeden mi dala. Dřív, když jsem se s ním voněla, tak na mě křičela, protože to byl její nejoblíbenější. Když jsem si ho v týdnu na sebe nastříkala, vzpoměla sem si na ty dokonalý časy, když sem se voněla kvůli němu. Pro něj. Úplně se mi to vrátilo. Naštěstí to zas přešlo. Možná!

New Year!

1. ledna 2010 v 18:18 | M. ★ |  Dear diary
Sedím u jeho komplu. Smazala jsem všechnu historii. Úplně celou. A že tam měl nějaké stránky do práce. Nezajímá mě to. Jenom doufám, že si mou adresu neopsal. Jestli ano, tak teda ,,Ahoj, otče" :D
Dívám se na nějakej film s Adamem Sandlerem. Hraj tam super songy. Docela sranda. Moji náladu to ale nezlepšuje. Pořád se cítím nějak divně. To je tak, když vás chytne hodně stará a už uzavřená věc. I když ani ne moc uzavřená. Spíš jsem si to pořád jenom namlouvala. Vždycky, když jsem měla horkou chvilku, všechno se mi promítlo před očima. Ať už to špatný nebo to krásný. A pokaždý to dopadlo tak, že jsem se snažila zapomenout. Teď ale horkou chvilku nemám. Už je to prostě tak a nic to nezmění. Je ale pár problémů, který mi neumožní bejt zase šťastná. Ale budu se snažit být lepší než ona. I když na to nemám. (Nejde o tebe, D. :-*)
Ale to je jedno. Včera ve 4 se k nám nastěhovala E. V půl šestý jsme šli k M. Mazec. Přišla jsem snad o všechny iluze o svých kámoškách. Když se podlamovali v kolenech a pak tancovali polonahé na stole, nemohla jsem. Pamatuju si, že jsem pořád padala. A nemohla vztát. Pak jsem tancovala s D., chtěla mě ohnout, ale obě jsme byli hooodně vratké, takže jsme popadali. A to byl konec. Asi hodinu jsme chcali smíchy na zemi. Potom jsme museli s E. k nám. Ale potom jsme vzali flašu a šli ke spolužákovi. Bylo jich tam už jen pět, takže s náma sedm. T. do kterýho bych vživotě neřekla, že od něj uslyším sprostý slovo, mě fakt překvapil. Jaké kousky prováděl. A nejlepší byl přípitek. Borci prvně museli najít Bohémku, pak došli na to, že ji chladili za oknem. Museli jsme jít pak brzo domů, protože otec byl na mě naštvanej a chtěl dojet na kole si nás zkontrolovat. P., u kterýho jsme byli, zabouchl kliku mimo pokoj a my se nemohli dostat ven. Chtěli jsme aby zavolal sestřence, ať nám jde otevřít, ale prvně jsem mu musela na písemku z dějáku napsat, že budeme navždycky nejlepší kamarádi. Fakt super. Ale jak na Novej rok, tak po celej rok. Potom se stavil on. Aaa dál už nic. Spát jsme šli až kolem pátý, předtím jsme ještě seděli u komplu. Ráno, teda vlastně odpoled. Jak jsme ve dvě vztali, E. mě zbila za to, co jsem udělala ten den ráno. Ale slíbila jsem jí, že to napraví.
Myslím, že to bylo letos docela vydařený zakončení roku. Teď už se jenom děsím toho, co přinese rok 2010. Dneska už budu jenom odpočívat, jelikož mě šíleně bolí hlava a asi se půjdu už konečně najíst. Nevim.
Takže teď teda Happy New Year. :-*
Aaa blog nestěhuju, jen ať si přečtě, jakou hodnou dcerušku vychoval.
Máňa <3