Březen 2010

Ani nevím...!

27. března 2010 v 19:38 | M. ★ |  Dear diary
Mrzí mě, že už nedokážu napsat souvislý článek. Mám teď svoje chvilky, kdy jsem nahoře nebo naopak dole. Ale o tom to celý vlastně je. Někdy mi prostě rupně v bedně a potom nesnáším celej svět. Jindy jsem jen tak šťastná a miluju každýho na koho se podívám. Obrazně řečeno. Nevím, nechápu, proč jsem teď tak jiná. Mám svůj svět. Svůj novej svět a nikoho k tomu nepotřebuju. Pořád se jenom učím na ty pitomý přijmačky, ale pokud to zvládnu, tak budu ta nejšťastnější, protože si tím hodně dokážu. Dokážu si, že na to mám a že když chci tak umím bejt dobrá. Zatím si ale moc nevěřím. No, pár dnů po přijmačkách bych měla odjet do Anglie což je úplně skvělé. Nejhorší na tom je, že nejede žádná moje kamarádka. Jedou jenom šprtky, sice to jsou holky, který mám ráda už od první třídy, ale moc si s nima nerozumím. Taky jedou dva kluci s kterejma asi budu na pokoji. Jsou to fakt skvělý týpci, hlavně je s něma sranda.
No a jsem zase u toho - nedokážu dopsat článek. Prostě se v půlce zastavím a nejsem schopná nějak zkončit, dopsat to, co jsem chtěla. Tak má tohle cenu? Má cenu psát aspoň ty poloviční články? Stejnak si je nikdo nepřečte a ani o to už moc nestojím. Tento blog si prostě neudržel slávu, ani ji nikdy neměl. Možná je to tak dobře, možná ne. Škoda, že nedokážu tento blog zrušit. Nesmažu víc jak rok svýho zaznamenanýho života. Dokonce nesmažu ani blogy minulý.
Vždycky tady budu, každej den se podívám jestli někdo napsal novej komentář. A když ne, nemám chuť pouštět se do něčeho dalšího. Pro koho taky?

Někdy může bejt i fajn.

20. března 2010 v 11:50 | M. ★ |  Dear diary
Měsíc je dlouhá doba a když se učím na přijmačky, je to doba ještě delší.. Bohužel s tím nic nenadělám. Mnohem raději bych seděla u blogu a psala nesmyslný články. Místo toho mám hlavu knížkách a učím se z čeho se skládá například králičí srdce. Už bych to chtěla mít za sebou. Nemůžu se dočkat toho dne, kdy mi napíšou, že jsem byla přijata. Ne, vůbec si nevěřím, že bych to udělala. A vůbec ne, že bych se na některou ze škol dostala. No uvidíme.
Jak už jsem se zmínila, byla jsem na Alence v říši divů. Při filmu mi běhal mráz po zádech. Sice tomu chybí ta Burtonova morbidita, ale Depp a Bonham Carter tomu dodali tu nádheru. Jsem nadmíru zpokojená!
Jinak co se týká mě, mých pocitů, mý hlavy. Nejen, že je nabyta vědomostmi, ale má i takový pocit, že není zamilovaná. Konečně chodím spát s pocitem, že druhej den nebudu muset o něco bojovat. Jasně, že se nemám úplně skvěle. Je pravda, že mám pár dalších suprových kámošů, ale doma se to nějak sere. No co už. Dostávám se z toho všelijak. Poslouchám Losprophets a Billy Talent, spravuju si pokoj, maluju, čtu. Nějak jsem si teď vzpoměla, že ve čtvrtek máme zrovna vernisáž s výtvarkou a já tam nebudu moct. No aspoň se půjdu s mamkou podívat a pochlubit se v pátek. Mimochodem včera jsem byla u zubařky a vytrhla mi poslední mléčnej zub, kvůli kterýmu jsem nemohla do teď mít rovnátka. Takže super :D
No a už se asi loučím, protože jsem se už dva dny na učení ani nepodívala.
Doufám, že se zase budu moct brzo ozvat.