Listopad 2010

Danger Days: The True Lives of the Fabulous Killjoys

21. listopadu 2010 v 20:22 | M. ★ |  Dear diary
Konec se všemi depresivními články. Když se budu chtít vypsat, napíšu chmurný status na facebook, ty malinkatý třináctky (bože, když na tím přemýšlím, i mě bylo 13...) mi to smutnými a povzbuzujícími komentáři okomentují a já budu šťastná, protože se zase pobavím. :D Ach ano, kde se vzala, tu se vzala moje dobrá nálada. Prosím, mějte mne za to rádi.
Bože, co to melu?
Chtěla jsem napsat pouze svoje dojmy z Danger Days, ač takové emoce prostě vyjádřit nelze. To, že jsme na album čekali tak dlouho vzalo za své. Opravdu jde mluvit o počinu maximálně uměleckém. Bože, bože, bože... Nebudu tahat své zpitomělé gymplácké kecy i sem. Prostě a jednoduše - Je to úplně hustodémonskykulervoucí! Nemůžu přestat poslouchat, v uších mi stále zní fráze Sing it out a to, i když zrovna poslouchám řev své matinky... A tak dále a tak dále... Zkrátka a dobře nemám slov, všem vřele doporučuji.


MENU

21. listopadu 2010 v 18:53 | M. ★
Rubriky:

Oblíbené stránky:
Verča
Scene
Swip
Carrie
Andy

Zabíjím své vlastní já...

17. listopadu 2010 v 16:12 | M. ★ |  Dear diary
Vrátila se mi naděje spolu se třemi jedničkami. Ach ano, v pondělí jsem byla vážně rozhodnuta, že v pololetí přestoupím. Občas se prostě ocitnu v takovém psychickém rozpoložení, že je třeba mě alespoň na pár hodin zabít.
Ale teď vážně, proč vždycky vybuchnu, rozčílím se, zesmutním, dumám, doufám, zoufám? Proč vždycky napíšu to, co není pravda? Nedokážu to tady zkončit. Zapomenout. Je pravda, že zapomínám na blog často. Ale vždycky, když mám dobrou náladu, přečtu si pár depresivních článků z dřívějška a schladím si svůj debilně rozjevený úsměv ve tváři a jdu dál. Vím, skoro vůbec nepíšu... Nevím, co. Neumím psát. Neříkaj mi génie. Mé vylití srdíčka je spíše věc, které se mnozí vyhýbají. Ač mám spousty přátel, kdokoliv z nich neví, jak mi je... Vy ano, vy 2, někdy 3, co to čtete. Ale i za vás jsem strašně moc ráda.
A dál?? A dáál? a dál asi nic... Budu se snažit alespoň jednou za týden psát. Nelenit a odepisovat na vaše komentáře.
Smazala jsem několik oblíbených blogů, spousta z nich už neexistuje, další to prostě zabalily, anižby něco napsaly. U mnoha mě to mrzí. Ale co nadělám.


Konečná?

14. listopadu 2010 v 20:42 | M. ★ |  Dear diary
Můj život se obrátil ze dne na den a já nevím, jestli chci tady pokračovat!
Ač mě to mrzí, nic už mě tady nedrží...
Potřebuji čas....