Dear diary

Poslední..

20. července 2011 v 23:23 | M. ★


Bohužel, tady končím. Nechce se mi prostě znovu a znovu všechno upravovat. Začít od začátku je v tomto případě mnohem jednodužší. Takže... Pro ty, co to tu měli kdy rádi a pro ty, co to rádi pořád maj a chtěli by dál něco číst a tak... Stačí kliknout na obrázek a.. Jít se mnou dál :)



Ty články tady a možná i celej blog jednou smažu.

Nadpis prostě nevím!

8. července 2011 v 14:11 | M. ★
Páni, je to tak dlouho.. Přiznám se, ani mě nenapadlo za celého skoro půlroku napsat. Časy se změnily, lidé se změnili, já se změnila... Můj život nabral zcela jiný směr. Změnila jsem se v úplně jinou osobu a tak se mám ráda. Pořád se sice vztekám, mluvím sprostě, ale ve vybrané společnosti se dokážu chovat tak, jak se má. Poznala jsem spousty nových lidí, na výzo byly jen čtyři dvojky a miluji svého Štěpána. Ano, chybí mi ty staré časy, kdy jsem se pachtila od ničeho k ničemu, ale teď už asi vím, co chci.
Dělám to, co mě baví. Věnuji se zase naplno výtvarce, učím bráchu hrát na kajtru, fotím, obdivuji nadané lidi, pláču, když My Chem dorazí do ČR a já jsem v posraným Egyptě s nedýchatelným vzduchem a nejedlým jídlem. Yes, zase jsem docela ráda, shodila jsem tam čtyři kila.
Mám pocit, že mi poslední půlrok proběhl takřka pod prsty. Nelituji toho, ale.. do háje, už jsou prázdniny a já mám pocit, že jsem to tak od února celé prospala!
Tu dobu, co jsem nebyla schopna napsat ani řádek jsem jen tak procházela, pročítala, prohlížela blogy. Několik mě jich natolik zaujalo, že jsem neodolala každý den je neotevřít. Zůstala jsem věrna mé oblíbené umělkyni, slečně Cherriele - http://mojioblibenci.blog.cz/ a taktéž mě nadchl blog http://myfashion.blog.cz/, slečny, která zaujme svou krásou a nadáním.
Nevím, jak to tady půjde dál, každopádně to zkusím asi znovu.

Dlouhodobá.

28. února 2011 v 18:17 | M. ★
To, že jsem skoro dva měsíce nenapsala... Zapomněla jsem..
Mám všechno, co jsem si kdy přála. Výzo sice nedopadlo dobře, ale o to nejde. Teď jsou známky v cajku.. A mám tu nejúžasnější kamarádku a kamarády... A ho... Nejdokonalejší osobu, kterou jsem kdy potkala... Má všechno, co jsem si kdy mohla přát. Ale nebudu se vychloubat, nikoho to nezajímá.

Tady asi končím. Nebo ne.. Spíš prostě nebudu pokračovat ve psaní depresivních či šíleně popisných článků. Ani mě to nebaví...

Mám v plánu tento blog používat na zveřejňování fotografií spolu s deviantartem.. :)

Pokud má osoba někdy někoho zaujala, někomu se líbila a někdo ji chtěl poznat víc - není problém, stačí se ozvat pomocí deváče nebo do komentářů, o zbytek se postarám :)

Nacházím v něm něco, jako svobodu...

9th January

9. ledna 2011 v 11:08 | M. ★
www.unreal-life.blog.cz

Omlouvám se za tak dlouhou nepřítomnost.
Tak, shrnout loňský rok? Celkově jsem se dostala od nevábného začátku přes klidnější období ke grandióznímu konci, který bohužel zkončil s biblí v rukou. I tak si nemůžu stěžovat. Poznala jsem se, našla to, co mě dělá šťastnou. Poznala jsem dooppravdy své kamarády, se kterými se teď maximálně pozdravím (díky Pane Bože) a našla kamarády nové, takové jako nikdy dřív. A navíc je tu i on.
Teď se snažím začít odznova. Ne úplně. Začala jsem se věnovat škole (:D), toto vysvědčení bude šílený, když mě otec nezabije, tak to bude zázrak. Po lyžáku s tím ale začnu doopravdy. Dělám to přece pro sebe, a že tím zabiju čas? No a? Mám raději sedět na facebooku a číst si Medůziny statusy a smát se a smát se? Neřešte to. :D Taky se teď hodně věnuju kreslení a malování, docela mě to zase začlo bavit. O focení ani nemluvím. Zanedbala jsem to, stydím se za to, ale polepším se. 

Možná časem přidám všechny fotky, za který se nestydím. Prozatím, pokud to někoho zajímá, vás odkážu na Deváč a lehce se pochlubím svými slabými výtvory. Ty fotky už nejsou moc aktuální. Mám super nápady na focení lidí, ale není žádný dobrovolník...

Potřebuju udělat něco s vlasy... Ale není nápad. Ráda bych se obarvila na červeno, ale asi nejsem moc odvážná... :D

(: C'est le plan.

14. prosince 2010 v 18:03 | M. ★
My dad sung this before he died.... 




Nothing...


Je suis contente.

Je l'aime. 

Désolé. Au revoir.

Bla bla bla... Bože... Chci jednou psát normálně, smysluplně.  

Nějak mě neřešte. Nedokážu utéct před svým pravým já. Někde v hloubi jsem šťastná, ale cítím, že jsou místa, kde to sem tam trochu píchne. Pobolívá to. Chybí mi spousta lidí. Nahrazuji je jinýma, ale ne vždycky se trefím do té správné noty. 
S novým začínajícím rokem začnu i já. Od znova. Líp. Hlavně s ním. 

Unreal Life

6. prosince 2010 v 18:15 | M. ★
Jsou někdy opravdu těžké dny... 


Nechápu své chování. Ve zlomku vteřiny se dokáže úplně změnit. Ale ani tak nejde o chování, spíš o náladu. Je pravda, že tento víkend byl ten nejlepší v tomto roce. Ale za tu krásu jsou bohužel i následky. Proč vždycky za štěstí a lásku platit něčím jiným? Já chápu, že nic není zadarmo, ale alespoň jednou mít zlomek toho, po čem toužím. Třeba si to ani nezasloužím... bla bla bla... Duchaplné, poetické, neuspávající... 


www.unreal-life.blog.cz

Celou sobotu jsem byla štěstím bez sebe. Ne proto, ale protože bylo venku tak krásně. Jop, -16°C je docela síla, ale ráno to slunečno a bezvětří. Byla bych si to užila, kdyby dědovi pořád nerupali kšandy. I to je jeden z mých pestrých zážitků. Ale o tom jindy. Večer jsem strávila s ním a to už od pěti do desíti. Rozmrazovala jsem se ještě druhý den ráno. Ale vlastně to stálo za to. By the way, u nás v díře byli Napoleonský slavnosti, avšak já si z nich letos neužila ani fň. Nevadí. Pak, celou neděli, jsem byla v U. a ležela v knížkách. Naivně jsem si myslela, že se naučím lekci do francouzštiny a biologii. Myšlenky jsem měla někde úplně jinde. Těžký to život, nás gymnazistů. Nás? Nás líných, bezohledných gymnazistů? Do nebe volající... Ale ano, měla bych jít do sebe. Začít se učit. Rodičovské nedopadly zle, vychází mi tři čistý trojky, no, fajn, u jedné je bezvýznamné plus. Pak pár dvojek, no vlastně hodně dvojek a několik jedniček. Máma byla pyšná, ale otec to rozdýchává ještě teď... Ale co je mi po něm. Dělám to pro sebe, ne pro něj, ač někdy mám pocit úplně opačný. 

Dost o škole. Každodenně ze školy všichni odcházejí s myšlenkami na volné odpoledne a já to tahám ještě sem. Pak to nebude nikdo číst. 

...nějak mi přestávají zapadat slova do souvislosti, no, to vlastně už od začátku tohoto článku, ale na můj vkus jsem se docela rozepsala. Když budu dlouhé články procvičovat, možná se jednou dostanu k článku opravdu sálodlouhému... bla bla bla... 

Opravdu mám někdy zvláštní nápady. A že mě vždycky napadnou na neobvyklých místech a při neobvyklých činnostech. Lehce zavádějící :D

Amm, všechno se dosra*o... Mám to, co jsem si vysnila, ale to, co mi dělalo život lehčím jsem teď ztratila. I když ne tak docela, ale ztratilo to všechno kouzlo, všechno to krásný. Že to chce jenom čas? Kolik času? A je to vždycky jenom o času? Sakra... Jsem sobecká. Snad mi tohle k něčemu někdy bude... Ale přežijeme to. Už jen několik dní, potom prázdniny a za ten měsíc to snad bude všechno v pohodě, ne? Prosím, ať je! Mé novoroční přání.

On mi za to stojí... Je teď všechno, co mám. 
I přesto, že je tak zvláštní. 
I přesto, že to ostatní nechápou.
I přesto, že nás odsuzují.
I přesto, že jsem ztratila jednoho z nejlepších kamarádů.

Ten obrázek mi přijde strašně optimistický...



Písnička mě deprimuje...



When I was seventeen :)

4. prosince 2010 v 14:50 | M. ★


Voní po hořkých mandlích...

Kyanid draselný...






Dělám si srandu, jen nevím, co napsat. 
Je po rodičáku a já stále žiju. Z toho plyne, věřte na zázraky. 













Danger Days: The True Lives of the Fabulous Killjoys

21. listopadu 2010 v 20:22 | M. ★
Konec se všemi depresivními články. Když se budu chtít vypsat, napíšu chmurný status na facebook, ty malinkatý třináctky (bože, když na tím přemýšlím, i mě bylo 13...) mi to smutnými a povzbuzujícími komentáři okomentují a já budu šťastná, protože se zase pobavím. :D Ach ano, kde se vzala, tu se vzala moje dobrá nálada. Prosím, mějte mne za to rádi.
Bože, co to melu?
Chtěla jsem napsat pouze svoje dojmy z Danger Days, ač takové emoce prostě vyjádřit nelze. To, že jsme na album čekali tak dlouho vzalo za své. Opravdu jde mluvit o počinu maximálně uměleckém. Bože, bože, bože... Nebudu tahat své zpitomělé gymplácké kecy i sem. Prostě a jednoduše - Je to úplně hustodémonskykulervoucí! Nemůžu přestat poslouchat, v uších mi stále zní fráze Sing it out a to, i když zrovna poslouchám řev své matinky... A tak dále a tak dále... Zkrátka a dobře nemám slov, všem vřele doporučuji.

Zabíjím své vlastní já...

17. listopadu 2010 v 16:12 | M. ★
Vrátila se mi naděje spolu se třemi jedničkami. Ach ano, v pondělí jsem byla vážně rozhodnuta, že v pololetí přestoupím. Občas se prostě ocitnu v takovém psychickém rozpoložení, že je třeba mě alespoň na pár hodin zabít.
Ale teď vážně, proč vždycky vybuchnu, rozčílím se, zesmutním, dumám, doufám, zoufám? Proč vždycky napíšu to, co není pravda? Nedokážu to tady zkončit. Zapomenout. Je pravda, že zapomínám na blog často. Ale vždycky, když mám dobrou náladu, přečtu si pár depresivních článků z dřívějška a schladím si svůj debilně rozjevený úsměv ve tváři a jdu dál. Vím, skoro vůbec nepíšu... Nevím, co. Neumím psát. Neříkaj mi génie. Mé vylití srdíčka je spíše věc, které se mnozí vyhýbají. Ač mám spousty přátel, kdokoliv z nich neví, jak mi je... Vy ano, vy 2, někdy 3, co to čtete. Ale i za vás jsem strašně moc ráda.
A dál?? A dáál? a dál asi nic... Budu se snažit alespoň jednou za týden psát. Nelenit a odepisovat na vaše komentáře.
Smazala jsem několik oblíbených blogů, spousta z nich už neexistuje, další to prostě zabalily, anižby něco napsaly. U mnoha mě to mrzí. Ale co nadělám.

Konečná?

14. listopadu 2010 v 20:42 | M. ★
Můj život se obrátil ze dne na den a já nevím, jestli chci tady pokračovat!
Ač mě to mrzí, nic už mě tady nedrží...
Potřebuji čas....

Jen ztráta času??

30. října 2010 v 20:39 | M. ★
Další těžká chvilka. Jako každý večer, kdy jsem sama. Mám takové večery ráda, ale nesmí toho být moc. Poslouchám Chopina, neboť jsem si pročetla několik článků Swip a našla jedno z mnoha cédéček, které máme doma. Loňský rok jsem takové skladby poslouchala pořád, dostávalo mě to z blbých nálad. Nechápu, proč jsem to tak nedělala i tento zkurvený rok. Pardon. Mám rozečtenou knížku od Lerouxe, ale nechce se mi číst. Chce se mi přemýšlet. Přemýšlet nad tím, jaké by bylo být s ním. Nad tím, jak by bylo na jiné střední. Nad tím, jak by bylo, kdybych žila úplně jiný život. V mém životě je spousta KDYBY. A čas od času mi připadá, že se moje skoro každá věta neobejde bez slova kdyby.
Je spousta věcí, co chci napravit. Rozbitá přátelství, rozvrácené vztahy s vrstevníky. I školu jsem letos nezačala dobře. Bohužel do učení se přinutit nedokážu. Je mi svědkem Bible svatá, která mě každou noc doprovází do postele. Stejně netuším, oč se v knížce jedná. Jsem vždycky myšlenkami jinde.... Což mi připomíná, musím napsat slohovku. 

Dneska bez titulku....

24. října 2010 v 19:30 | M. ★
Mě hříšné myšlenky mě dovádí k nepěkným věcem...... ale o tom až jindy...

Úroveň mého blogu klesla asi o 150% a povim vám, ještě než klesla, tak stála za úplný hovno. Ach škoda, že nemůžu použít ten svůj oblíbený sarkasmus.

Ke škole se asi vyjadřovat nebudu, ač je to nejpoužívanější slovo v mém slovníku. Podělala jsem všechny tři doposud psané písemky z angličtiny, první písemku z matematiky jsem napsala na 3 a její opravu na 3-. V češtině fakt skóruju, 3 na diktát, 4 na odborné názvy. Teorie z chemie? Ty hloupá, myslela sis, že to bude jednička?? pche... A takto můžu pokračovat až do ráda a pardon, nechci zabíjet jediný volný čas chlubením se, jekej jsem harwoš...

Osobní vztahy?? Někde mezi -100% a -150%.
Ale ne, přeháním. Maximálně zmírám z jednoho spolužáka, ano, já si mezi těmi šesti spolužáky dokázala vybrat. Ach, to jeho tělo, oči, vlasy... Jdu se zabít, neboť tohodle fantazírování mám v týdnu dost. Svatý to víkend.

Chybí mi blogování. Tím chci říct, že bych se k tomu moc ráda vrátila. ALE! Též mi chybí malování, kreslení, chození ven...... Nesnáším školu. V lednu budu dělat talentovky na fotografku, podmínkou pro podepsání přihlášky rodiči je, pokud budu přijata, na školu nebudu moct. A tak dále a tak dále... Je jim prej líto zahodit hotový rok gymnázia. Pokud ho udělám... :D

Kručí mi v břiše, dnes jsem jenom snídala banán, stejně tak jako včera, předvčerejšky.

Rodičům umřel další kamarád, můj oblíbenej "strýček"...... nelitujte mě...

Zase fotím! Ale není to žádnej zázrak :)
http://www.moniqueway.deviantart.com/

Přeběhla mi žába přes cestu!

10. října 2010 v 22:21 | M. ★
www.unreal-life.blog.cz

Už nejsem schopná napsat o sobě alespoň jednu jedinou špatnou věc. Mé ego vzrostlo natolik, že je mi z toho zle. Upřímně a krásně.

Jsem šťastná, ale zažívám chvilky, kdy bych se zahrabala do voňavých duchen, duchaplně a nostalgicky vzpomínala a ztratila se před světem. Trápí mě, že to dělám dojemně často.

Nechci rozebírat školu, je to totiž jediná věc, která mě mučí a pomalu zabíjí.

A jsem zamilovaná. Ne, to asi ne, ale něco přibližného. Bože, ať už je to za mnou. Neumím milovat, takže nechci napáchat další škody.

Vážím si svého bratra! Je na blízku pokaždý, když se potřebuju vymlátit! Miluju oči pihaťouna mýho!

Bože, ne! Rozbil se mi mobil. Chápete, jaké to je bez jakéhokoliv spojení s živým prostředím? Ach, ano, nemám čas na pc a nějak svoje sociální vztahy řešit potřebuju. Jsem odpojena od reality, ale možná je to dobře.

Možná začnu chodit znovu do zpěvu. Jen jestli nejsem tak trochu naivní.

Jsem bezradná, omlouvám se.

Jdu sdílet loži s biblí. M.

FakeBook

3. října 2010 v 12:43 | M. ★
Vsadím se, že mou úžasnou náladu podtrhne prohra s USA a vyřazení Lebedy z Talentmanie. Ale jo, přiznám se, dívám se na ty nesmyslné talentshow, protože potřebuji nějak zabít nedělní večer. Dnes ho bohužel budu muset využít sledováním němého basketbalu a učení francouzštiny. Jsem zvědavá, kdy mě ta škola zabije!

Taky musím říct, že už nejsem "zrzavá". Měla jsem svoje načervenalé vlasy ráda, ale myslím, že tmavě hnědá mi sluší o trošičku víc. Teda, podle toho jak se vyspím. Je to změna, zvykám si, ale už mi ta barva prostě chybí.

Miluju podzim! A že tady u nás v S. ja naprosto úžasnej. Slunečno, přiměřené teplo a červené opadané listí v člověku zanechá dostatečnou euforii.

Moje nálada je bohužel celkem v hajzlu, po včerejšu se vůbec nedivím.

Omlouvám se za design, nesnáším světlé barvy. Spousta lidí je závislá na facebooku, tak třeba tímto efektem dosáhnu toho, že někdo bude závislý i na mém blogu. :D To je vtip... :D

www.unreal-life.blog.cz

Líbí se mi!

1. října 2010 v 16:32 | M. ★
Jsem nerudná slizká trapně ironická svině, která má těžký deprese...




Věřte mi, nechcete číst moje články...

Pro pořádek :D

23. září 2010 v 21:13 | M. ★
Už několik dní je mi fakt blbě, ale nějak to nehrotím. Vzpomínám, jak jsem po každém, dokonce i nepatrném, píchnutí v břichu simulovala a nešla do školy. Jen ležela nehybně v posteli a užívala si hřejivý pocit volného dne, ba i několika dnů. Teď je tomu jinak, neboť jsem došla k závěru, že jeden den absence na gymnáziu je okamžitá smrt. Přiznávám se. Nestíhám. A nic pro to nedělám. Nemáme ještě žádnou známku a i místo toho, abych se učila dělám věci úplně jiné. Dneska jsem jela s pár učiteli a kamarádkami na FIBA. Na dva zápasy. Basketbal na úrovni. Tak to mám ráda.
Máme šílenou francouzštinářku! Za těch 9 hodin umíme tak akorát Bonjour. :D
Taky si musím postěžovat na protivnost bráchance. Má před operací a je na zabití. Achjo, jdu spát. Díkybohu mi nejede facebook :D
Založila jsem si novej blog. Opravdu nechápu proč :D

Who killed my libido?? :D

12. září 2010 v 13:04 | M. ★
Zítra máme první dvouhodinovku těláku. Chcípnu a pak vám o tom napíšu.
Chcípnu.
Chcípnu.
Chcípnu!
Nesnáším tělák z jednoho prostýho důvodu. Nejde mi to. Neběhám rychle, neskočím do dálky, nevytáhnu se na hrazdu. Bla bla bla... Zabte mě! :D
Jsem nadšená z našeho kolektivu. A to už máme celá třída (nechtěně :D) jednu neomluvenou hodinu. Naštěstí nemůžou vyhodit celou třídu, takže se to už nehrotí. Stalo se.
Slíbíla jsem, že napíšu, každopádně žádné ohlasy nebyly. Dobře pro mě. Nenapsala jsem, protože nebyl čas. Rozvrh je, alespoň pro mě, hodně náročnej. Na základce jsem nebyla zvyklá tolik se připravovat do hodin. Teď budu muset. No nevadí.
Dost o škole, posiluje mě okolnost, že je stále ještě víkend. Vždycky jsem nesnášela neděli, protože to byl čas příprav. Dnešní neděle je vyjimečná. Na zítra se nemusím učit, to za prvé. Za druhé, naši jsou na Šumavě, takže dneska nejedem ani k babičce! Ach ano, nebudu veřejně projevovat svoje emoce. Prostě to tam nesnáším. I když teď nevím, jestli mi vadí, že zabíjím volnej nedělní čas, nebo mi vadí babiččiny starosti a nebo prostě nesnáším U. Myslím, že první dva body budou nejvýstižnější. Doprdele to je těžký slovo.
Chm, znovna se učím PSP a to i přes to, že máme chemii až v úterý. Ale když to tak sleduju, v úterý máme sportovní den. Naštěstí se neúčastním a jedu na zubní. Nemůžu se dočkat, až mi daj rovnátka. Takže se vlastně učím celkem zbytečně, protože další hodinu chemie máme až v pátek. Nesnáším chemii!
Ještě k tomu úterku. Jelikož jedem na zubní do Brna, čekaj mě nákupy s mou drahou matkou. Docela se těším, protože nemám peníze a ona ano. :D
Šetřím si na novej mobil, protože ten můj postupně vyřazuje svoje funkce. Ovšem, když jsem dneska našla na netu úžasný kalhoty, iluze o novém telefonu jakoby zmizely. :D Ach, chtěla bych dostat všechno, co chci. A i když bych všechno mohla mít, rodiče mě nechtějí mít rozmazlenou. Je těžký být z bohatý rodiny a nedostávat nic. Svým způsobem je to možná i dobře. Nebudu se tím zaobírat. Od nového školního roku u mě naši zavedli "týdenní kapesné". Za tento týden jsem skoro nic neutratila, takže jsem zas o kousek blíž k Nokii E71. Moje LG už teď žárlí. Otázkou času je, kdy i tato funkce přestane být zkutečnou. :D
Co bych tak ještě... No, 6 kluků ve třídě. Ne, že by mi to vadilo. Ale vlastně jo, vadí mi to. Vždycky jsem si rozumněla víc s klukama než s holkama. Ale jenom 6, chápete? Mám z toho dilema. :D Každopádně, je s nima sranda. Člověk by neřekl, že alkoholik a věčně zhulený kluk bude chodit na vyhlášené gymnázium. :D Sedět s ním v hudební výchově je opravdu naučné. Celé dvě hodiny zpíval Linkiny. Mimochodem, slyšel už někdo z vás to jejich nové CD, které má vyjít myslím zítra? Je úžasný! Dlouho jsem nic tak skvělýho neslyšela. I když teď vlastně poslouchám Black Parade a zved.... No nic. :D

Teď už méně pozitivněji - bojím se, že se začínám zamilovávat. Dá se říct, že je to u mě zázrak. Proto z toho mám šílenej strach.
Já nevím, mějte se mnou ztrpení.
Z celého svého bolavého srdce vám děkuji. :)

Achich, pardon za další debilní titulek!

5. září 2010 v 15:35 | M. ★
Jsem unavená po adaptačním semináři. Nemohla jsem vyjít ani schody do pokoje a áno, stydím se, málem jsem se nedoplazila včas na záchod. :D
Jsem zdrcena rozvrhem. 37 hodin týdně?? Proč ne.
Mám spoustu zážitků z adapťáku, ale i dnes, v neděli, jsem šíleně unavená a rozlámaná.
Chci napsat víc, chci oběhnout vaše blogy, chci si přečíst, jaký byl váš první školní den, ale nemám sílu. Musím se ještě naučit angličtinu na zítřejší rozřazovací test. Pak si půjdu lehnout do vany a užívat si to, protože týdenní, pouze sprchovací, maraton moc nepotěšil.
Večer ještě napíšu a tím si splním další přání. Pokud se tak nestane, napíšu zítra. Musím jít totiž brzo spát. Každej den máme na 7.15... Takže jsem nepřekonatelně šťastná. Fakt!

Očekávám... :D

27. srpna 2010 v 21:02 | M. ★
Milá dítka, už se nám to blíží, nervozita vztoupá, napětí roste... :D

Prudké emoce...

24. srpna 2010 v 22:38 | M. ★
Asi jsem nemocná. To je přesně to, co zrovna teď fakt potřebuju! Dost mě to štve, jelikož jsem si myslela, že alespoň poslední týden prázdnin si užiju. Doufám, že se z toho nějak vyhrabu. I když, mluvím zase jako Kubišová, takže asi těžko.
Celou dobu sedím doma a čekám, že se něco stane. Myslím si, že mám tři prdele času, ale fakt je nemám. Příští středou počínaje!
Musím jít spát, pohádala jsem se s matkou a mám všeho po krk!

www.unreal-life.blog.cz

Dneska jsem trochu poupravila blog, nikdy po vzhledový stránce nebyl nic moc a nic se na tom nemění. Grafika mi nejde a vůbec mě to neštve.
Myslím, že jsem se zmiňovala o plánech na víkend. Celkem to všechno vyšlo. V neděli, i když nesnáším návštěvy zoo, jsem se dobře bavila. Bratranec má prostě skvělou holku! Zítra si jedu dokoupit poslední učebnice a víte... Příznám to. Bojím se a to šíleně moc! Proč zrovna gympl?? Proč, když na to nemám...



Šťastné a veselé... šťastné a veselé cokoli chcete!:)
 
 

Reklama
Reklama