Memories

England ♥

17. května 2010 v 19:58 | M. ★
www.unreal-life.blog.cz

Dokopala jsem se k článku. Nepochopitelné! :D
Tak a teď nějak začít. Nejlíp od začátku. Naposled jsem psala tuším osmadvacátýho. Možná jsem se zmínila, že mě vzali na všechny školy a já se rozhodla pro tu nejbližší, ale zároveň nejnáročnější. No následně jsem odcestovala do Anglie. Teď nevím, jestli mám psát detaily, nebo si každej dokáže představit, že to tam bylo nepopsatelně super. Ale tak teda, když už píšu.
Ve čtvrtek ráno jsme nastoupili do autobusu plnýho neinteligentních spoluobčanů. Pak Párek mě posadil vedle nějakýho kluka. Do teď nevím jak se jmenoval, každopádně si hrál na velkýho metalistu, ale říkali jsme mu Indián. Potom mu tak říkala i naše angličtinářka. V Praze jsme nabrali prezidenta Debrujárů a jeli do Kařezu (Pařez byl pro nás daleko vhodnější) na oběd. Potom hranice v Rozvadově. V Německu nás ohromily WC na benzinkách, dotykový splachovadla se u nás nevedou, že? :D No a ještě k tomu se samo umeje prkýnko, no mazec. :D S holkama jsme nad tím stáli jak Alenky v říši divů. Z Německa jsme přejeli do Belgie, z Belgie do Francie. Bylo půl pátý ráno, což bych fakt neřekla, jelikož ta cesta rychle utekla. Ve Francii jsem se umyli a nachystali na novej den. Potom jsme v Calais najeli na trajekt. Měla jsem z toho strach, třeba že budu trpět nějakou mořskou nemocí, ale byla to pohoda. Užili bychom si to víc, kdyby všude nesmrděli ryby, ale kousek od Britských ostrovů to ani nepřišlo, jelikož se každej kochal krásou Doverských útesů, jak by řekl Andy, náš anglickej průvodce žijící v Česku. No potom jsme se vylodili a jeli do univerzitního města Cambridge. Tam se mi líbilo asi nejvíc. Taková pohoda tam. Z Cambridge jsme se přemístili do Duxfordu do muzea letectví, což byla taky paráda. Bohužel jsem to tam prožívala sama, nikoho jinýho to nezajímalo. Odtamtud nás čekala cesta do Londýna, do hotelu F1, kde jsme se taky pěkně vyřádili. Ty automatický záchody a sprchy, no byla to sranda:D. V sobotu ráno jsme absolvovali první prohlídku Londýna, pouze autobusem. Následně jsme jeli do Science muzea, do muzea věd a Debrujárů :D Ještě bych mohla podotknout, že nás Slavkováků bylo jenom 9 a neměli jsme pochopení pro ostatní školy. My byli ti nejchválenější, nejhodnější, ale všem jsme se za zádama smáli. Hlavně tomu Debrujárovi, řikali jsme mu Láčkovec:D A jednomu tomu ředitelovi jsme říkali pan Párek, protože nás furt nutil jíst párky. Všeci mu na to ale srali. :D No teď zpět k programu. Po Science muzeu následovalo muzeum Madame Tussaud. Nenapadlo mě, že bych tam potkala Deppa, sic jen z vosku. Ale byl tam a já se s ním vyfotila :D To muzeum bylo perfektní. Odtamtud mám nejvíc zážitků. Nejlepší byla cesta taxíkem Londýnskýma dějinama. Po Madame Tussaud jsme jeli na Greenwich, tudíž na nultý poledník. Škoda, že pršelo a škoda, že na fotce jednou nohou na západní polokouly a druhou na východní polokouly mám zavřený oči :D V neděli jsme měli další prohlídku Londýna. Tentokrát pěšky. Začali jsme na prvním čtvercovým náměstí, kde jsme potkala muže svých snů. Deppa ♥ Teda spíš týpka, co vypadal úplně jako on. Můj objektiv neodolal a musel ho prostě vyfotit. :D Potom jsme se vydali přes Soho, čínskou čtvrť na Piccadilly Cirkus. Tam jsme dostali docela dlouhej rozchod, takže jsme prošli snad všechny obchody, zabavní centra a podobně. S E. jsme objevili obchod Disney a chtěli jsme koupit něco malejm bráchům, ale tento dobrej nápad mě přešel hned v ten okamžik, co jsme našla tričko s Deppem ♥ Ne, nejsem závislá. Jenom chčiju, když toho pána vidím. :D No z Piccadilly jsme se prošli různejma parkama k hotelu Hilton. Potom autobusem do F1, kde nám samozdřejmě pan Párek nabízel párky:D V pondělí brzo ráno jsme vyjeli do Hastingsu. Tam bylo nádherně. Hlavně u moře. Z Hastingsu vlakem do Bexhillu na Bexhill High School, kde jsme se dozvěděli všechno o školství Británie. Potom z Bexhillu do Doveru, z Dovetu do Calais, opět trajektem. No a jelikož foukalo, byli velký vlny. Takže loď sebou házala na všechny světový strany, tudíž to nebyla moc příjemná cesta. Naštěstí jsme to všichni zvládli a bezpečně se vydali přes Francii, Belgii a Německo zase do Pařezu na oběd. Odtamtud do Prahy vyložit Láčkovca a z Prahy do Slavkova. Když jsem doma mamince oznámila, že druhej den jedu do Prahy, myslela si o mě, že jsem blázen. :D Ale jela jsem. Z pražský exkurze jsem si nic neodvezla, jelikož jsem nedávala pozor a raději dělala bordel s holkama. Ve čtvrtek jsem šla dobrovolně do školy. Tam mě samozdřejmě ztrapnila angličtinářka, když přede všema řekla, že jsem potkala muže svých snů a pak z něj byla celou dobu udělaná :D V pátek následovala akce Terezín. Tam se mi docela líbilo. Chvilkama to byla i sranda.
Od tý doby mě nepotkalo asi nic zajímavýho. Jenom se mi prostě nechtělo. Teď bych ale ráda zase zapracovala na blogu. No a jak se tak dívám, asi jsem se rozepsala. Škoda, že si to nejspíš nikdo nepřečte, ale zvykám si :D Časem semka dám nějaký fotky, možná.

18.11.2009 ♥

18. listopadu 2009 v 21:09 | M. ★

Beggin, beggin uUuUuuu :D

Chodím, dýchám.. žiju :D Přežila jsem tisícovej nával v Olympii, kde byl mini koncert SuperStar. A jsem úplně šťastná, jelikož jsme stáli hned u podia a ze zadu, takže jsme krásně viděli, jak Šmajdíkovi padaj kalhoty. Potom jsme se fakt haluzově přecpali k nim a máme všecky podpisy... Ale hlavní je, že se Šmajda na mě usmál, dal mi podpis a nechal se vyfotit. Bohužel jsem teď unavená, takže fotky čekejte až jindy nebo taky nikdy... :D

On ne!

24. července 2009 v 14:53 | M. ★

Už nevím jak dál. Všechno je v pořádku, to jo, až na jednu věc. Včera jel kamarád na chatu. Spadl někam do splavu a stáhl ho proud. Byl 3 minuty pod vodou. Do dnešního rána ležel v komatu. V 9:53 umřel. To on to být neměl! A to mu bylo teprve 15. Jsem z toho úplně v háji. Víte stalo se tolik příjemných věcí. Všechno, ale úplně všechno se obrátilo k lepšímu, ale tohle byla pořádná rána. Na nic jinšího nemůžu myslet. Bude nám tu chybět!

Nemůžu......

21 Guns nad Římem aneb Everybody Needs Somebody to Love xD

22. června 2009 v 21:14 | M. ★
Jak už bylo řečeno, v úterý 9.6. jsem odletěla do Monastiru, odtamtud autobusem do Omar Khayamu - do nádhernýho hotelu, v úplně skvělým prostředí, který mi zasáhlo krutě do srdíčka, ale to předbíhám. Cesta tam byla hodně náročná. Ráno jsem musela vztávat do školy, odpoledne dobalit věci, potom dvě hodiny na letišti, dvě hodiny a pět minut let, pak zase odbavení a hodinu a půl dlouhá jízda busem. Na místo jsme teda dorazili našeho času asi kolem půlnoci. V Tunisu je o hodinu míň.. myslím. Bylo to tam naprosto úžasný. Nádherný pokoje, bazén s tobogánama, hlavní bazén a 12 schodků na pláž. Co víc si může člověk přát. Obden byla vždycky cabaret show. Takže docela sranda. Mám vážně štěstí, že se tam naši chtěj příští rok zase vrátit. Jinší dovolenou už bych nechtěla. Návrat byl v pátek 19.6. kolem 6 hodiny. To jsem pak stihla jet ještě za E., rozbít kolo a vidět zase tu osobu kterou... no znáte to.
Vsobotu byl dlouho očekávanej festtival. Těšila jsem se, ale musela jsem odejít dřív, neboť  to bylo extrémně nudné. Letos prostě nic moc. Šla jsem radějc na strejdovi narozeniny a až na Vypsanou fixu jsem se s bratránkem vrátila.
V neděli. No to radějc nebudu vyprávět, co se dělo. Jenom když si vzpomenu tak si musím naliskat jelikož to byla fakt hovadina.
A dneska?? Ve škole pohoda, klídek a tabáček. Akorát sem musela odevzdat projek: ,,Moje volba povolání". Dělala jsem ho v matice a napsala jsem, že chci být pilot (což je už odmala pravda). Ten vocas mi řek, že sjem doost naivní, jestli si myslím, že toho dosáhnu.  Takže tak pomáhá výchovný poradce pilným studentům. Ach, to naše školství. Jinakve výtvarce jsme dostávali vysvědčení, takže už mám zase volnost od kroužků. Dneska už zas mizim, potřebuju dospat ztráty.
BTW: něco se děje s M. Vím to naprosto jistě, jelikož existuje tak malá pravděpodobnost, že se mění celý okolí.

Zpravodajství ze světa velice zdrcené Máni x)

4. června 2009 v 10:44 | M. ★
a jsem zase tu..
Jak už jsem říkala v pondělí ráno jsme vyrazili na školní výlet. Odjeli jsme vlakem do Nového Města na Moravě. Vystoupili jsme a šli do 8,7 km vzdálenýho kempu. Fakt docela náročná cesta. Postavili jsme stany (já spala s E., s K. a s T.) a šli hrát společenský hry. Někdy i docela sranda. Víte naše třída je velice odlišná od jiných takže si to asi nedokážete představit. A večer byl vážně úžasnej! Ta večeře, táborák a plno smíchu. Stále pokračovalo to, že s s E. smějeme úplně všemu. Ale kdo by se nesmál, když vám "spoluspící" kouše do kolena a podobně. Ráno jsme schovali stany do klubovny a vyrazili na další cestu. Tentokrát jsme se chystali zdolat 810 m vysokou Žákovu horu. No a náš pan učitel dokáže cestu vždycky hezky zpříjemnit nějakýma těma kiláskama navíc. Celkem za ten den 40 km. Pokud teda nepočítám večerní procházku. Šlo nás jenom 6. Prej jenom půl kilometru na nanuka na benzinku. Samozdřejmě třídní to zase protáhl nejmíň o 3 km.. "Za zatáčkou už bude náš kemp.." Za zatáčkou byla další zatáčka, za tou další zatáčkou další zatáčka a za tou další zatáčkou dost možná kemp. Ještě teď, když si na to vzpomenu, mě bolí nohy.. Potom veřer, kolem 11 nás učitel zavedl do lesa.. Prej: "rozdělte se do dvojic, holka a kluk.. Pak budete hledat chatku, kde se nachází kámen osudu a donesete mi ho zpět.. Kdo ho donese, vyhrává.. Máte na to hodinu.." Myslíte, že ho někdo našel??
 
 

Reklama
Reklama